Hokejiste Solopisk

Email Tisk PDF

Historie ledního hokeje v Solopiskách

Lední hokej je jeden z nejstarších kolektivních sportů na světě. Jeho počátky byly zaznamenány již ve středověku v severských státech. V Čechách se hrál zpočátku tzv. „bendy“ hokej s míčkem. První vstup českého hokeje na mezinárodní scénu se datuje rokem 1909, kdy se mužstvo 7 hráčů zúčastnilo turnaje v Chamonix.

Úspěch byl již v tom, že se družstvo turnaje zúčastnilo, získalo poznatky z kanadského hokeje, seznámilo se s hokejovou holí, pukem a pravidly této hry. Nadšení pro lední hokej přinášelo širší zájem hráčů a sportovní veřejnosti. Již v roce 1911 se Češi stali mistry Evropy. Snaha pražských klubů o výstavbu zimního stadionu s umělým ledem se ale podařila uskutečnit až v roce 1930, kdy byl postaven zimní stadion na pražské Štvanici. Již v roce 1938 se zde konalo mistrovství světa. Odezvou byl nárůst hokejových klubů v Čechách. Mezi prvními zaregistrovanými kluby byly Černošice v sezóně 1936-1937 a Solopisky v sezóně 1937-1938. Tím jsme u samotného počátku vývoje a činnosti hokeje v Solopiskách. Díky příznivým přírodním podmínkám v povodí potoka Švarcavy zde bylo možné začít hrát hokej. Prvním iniciátorem této hry v Solopiskách byl Alois Chábera, který přivezl první opravdu kanadskou hokejku, puk a kanadské brusle. Spolu s kamarády ustanovili výbor hokejového oddílu ve složení:

Chábera Alois-hráč, trenér
Marval Antonín-předseda, rozhodčí
Rábl Václav-hráč, jednatel
Rábl Emil-hráč
Tuzar Arnošt-pokladník
Zavázal Karel-skladník výzbroje

V té době se hrálo ve výzbroji, kterou si každý hráč vlastními silami vyrobil. Brusle byly většinou obyčejné šněrovací boty a na ně přišroubované kanady. Dresy a štulpny měly rudou barvu, kalhoty - kdo jaké sehnal, holenní chrániče žádné. Hokejové hřiště bylo na zamrzlém rybníku „U Čtrnáctých“. Hráči se převlékali v mlýnici „U Čtrnáctých“. Hřiště bylo vymezeno dřevěným hrazením o výši 25 – 30 cm. Ledová plocha se udržovala zametáním, a když se objevily praskliny, zadělávaly se sněhovou kaší a zalévaly zahradní konví.

Na tomto sportovišti hrálo v první fázi pouze mužstvo dospělých. Postupně pro zájem mládeže bylo vytvořeno ještě družstvo dorostu. Z okolních obcí Třebotova, Vonoklas, Roblína přicházeli nejen hráči ale také diváci. Zimní neděle „U Čtrnáctých“ byla pro mnoho rodin celodenním rekreačním vyžitím. Bruslilo se po celém rybníku.

Po skončení zimní sezóny převážná část hráčů hrála kopanou v Třebotově a Vonoklasech. Přes léto se však na hokejovou přípravu nezapomínalo. V lomu v Solopiskách byla upravena plocha skládky břidlice a vznikla zde dvě hřiště na odbíjenou, kde se hrály zarputilé turnaje. Bylo však třeba trénovat hokejové návyky. Hlavním trenérem v letní přípravě se stal pan Emil Rábl. Hokejové branky byly přemístěny na toto sportoviště, k tomu ohoblované široké prkno, kbelík s vodou a mýdla. Do branek byly zavěšeny plechovky s označením různých bodových hodnot. Brankář byl oblečen do hokejové výzbroje a trénovala se střelba.

V zimě se pak opět pokračovalo na rybníce. Výjimka byla učiněna pouze v roce 1942, kdy se soutěž hrála na rybníce v Třebotově, pak se sezona opět hrála „U Čtrnáctých“. Svépomocí zde byla postavena jednoduchá dřevěná kabina 5 x 4 metry, kde byla nainstalována litinová kamínka, a dalo se zde tedy v teple převléknout. Takto se tu hrálo až do roku 1947. Pro sezonu 1947/48 bylo připraveno dřevěné hrazení o výšce 1 metr, které bylo postaveno na dolní straně fotbalového hřiště. Zde se podařilo vytvořit ledovou plochu a hrála se tu i soutěž. Jako šatny se používaly fotbalové kabiny.

V následném roce se hřiště postavilo na cvičišti sokolovny, ale pouze na jednu sezonu. Přes léto se upravil prostor za fotbalovým hřištěm, kde se postavily mantinely. Když bylo vše připraveno na další sezonu (1952), došlo k odchodu nejlepších hráčů, např. Josefa Čerby, Antonína Tenkráta, Vlastimila Nejepsy, Ladislava Petrice, Jiřího Kadeřábka, do Sokola Černošice, a tím skončila první významná etapa solopiského hokeje. V Solopiskách se však nechtěli hokeje vzdát a z popudu nestora solopiského hokeje pana Emila Rábla se intenzivně začalo pracovat na hokejovém hřišti ve Studeném, které bylo zanedlouho dokončeno a hokej se zde opět začal hrát ale s rozpornými výsledky. Zvrat ve výkonnosti nastal až v roce 1962. Na hřiště bylo nainstalováno elektrické osvětlení. Do klubu se z Černošic vrátili starší zkušení hráči, například Zbyněk Lébl, Vlastík Nejepsa, Antonín Tenkrát, Ladislav Petric a Jirka Kadeřábek, který se zároveň stal organizačním pracovníkem a současně zastupoval oddíl  v  Okresním svazu ledního hokeje Praha – západ. Družstvo hrálo okresní přebor a pravidelně se umisťovalo na 1. – 3. místě. Oddíl byl pravidelně doplňován hráči s vyšší výkonností, začalo se i s výchovou mládeže. Za finančního přispění továrny Janka Radotín a zejména obětavosti a zapálení pana Josefa Jelínka a pana Zdeňka Marvala se podařilo materiálně vyřešit vybavení hráčů nákupem výzbroje ze Sokola Černošice. Dále byly zakoupeny nové dresy, doplněné dvěma sadami dresů z výstroje národního mužstva. O to se zasloužil Jirka Kadeřábek, který již v té době byl na   Českém svazu ledního hokeje. V této době bylo mužstvo podporováno obecním úřadem, zemědělskými jednotami i jednotlivci, kteří svůj volný čas věnovali údržbě a přípravě hřiště. Z mnoha vybírám  a chci poděkovat Josefu Jelínkovi, Karlu Marvalovi, Zdeňku Marvalovi, který byl i předsedou oddílu, Josefu Kočímu, Standovi Ouřadovi, Zdeňku Mouchovi, Luďku Ráblovi, Frantovi Nejepsovi, Luboši Nejepsovi, Josefu Ponocnému, Arnoštu Motyčkovi, Karlu Rysovi, Zdeňku Rysovi, Karlu Tenkrátovi, Zdeňku Linhartovi, Mirku Jankovi, Oldovi Ejemovi, Pavlu Běhalovi, Vlastovi Majerovi, Otovi Novotnému, Frantovi Kalendovi, Láďovi Mestekovi, Václavu Podzemskému, Stanislavu Růžičkovi, Stanislavu Humlovi, Miroslavu Maškovi, Jaroslavu Jansovi, Jirkovi Jansovi, Jirkovi Burianovi, Lubomíru Čermákovi a dalším, kteří drželi solopiský hokej na vysoké úrovni a ctili jeho historii.

Po roce 1992 se v družstvu  následně vystřídala celá řada mladších hráčů a postupně docházelo ke generační výměně. Zdeněk Marval svoji funkci předsedy oddílu předal Tomáši Mouchovi, který je předsedou dodnes. Jeho zástupcem se stal  Stanislav Ouřada, který je zároveň předsedou Okresního svazu ledního hokeje. V současné době oddíl stále hraje okresní přebor mužů a pravidelně se umisťuje i přes silnou konkurenci na 1. místě.  Dnešní mužstvo má celkem 25 aktivních hráčů v průměrném věku 30 let. Kapitánem byl zvolen Václav Nejepsa a jeho asistentem Tomáš Moucha. Trenérem je Luboš Dvořák a jeho asistentem a kustodem neúnavný Standa Ouřada. Klub zařídil přestup 3 našich nejlepších hráčů z oddílu Kobra, což se vyplatilo, neboť tito hráči výrazně hru oživili a pilně plní tabulku střelců. Dále jsme vyjednali přestup 2 hráčů z Černošic a jednoho z Frýdku-Místku. Jaké je tedy složení:

Petr Bezouška a Ladislav Platil – brankáři
Radek Liška, Vláďa Vyskočil – 1. obrana
Martin Řezník. Mirek Staněk, Radim Pácl – 1. útok
František Brych st., František Brych ml. – 2. obrana
Jan Červený, Josef Mašita, Karel Koukol – 2. útok
Zdeněk Sládek, Miloš Uhnavý – 3. obrana
Tomáš Moucha, Jaroslav Kahánek, Jaroslav Hegar – 3. útok
Václav Nejepsa, Petr Lágner – 4. obrana
Tomáš Nejepsa, Miroslav Levý, Marek Veselý – 4. útok

Každý rok se hraje Turnaj ing. Herverta a tradiční přátelský zápas „starých a mladých“, který vždy završí uplynulou sezonu. Klub je podporován sponzory nejen z řad hráčů ale i soukromých subjektů, například stavební firmou DAVAPO – ing. Petr Horský, firmou M+V Teplo - Jan Valdmann, firmou IMPRONTA, firmou VLK, firmou NEOTEC s.r.o ing. Petra Kopeckého.

Děkuji panu Kadeřábkovi za to, že jsem mohl čerpat z jeho vlastních i převzatých vzpomínek a vlastně všem, kteří pomáhají klub udržet v chodu, i těm, které jsem zapomněl zmínit a kteří nemalou měrou k činnosti klubu přispěli.  

Tomáš Moucha

TJ Sokol Solopisky - www.hokejsolopisky.estranky.cz